O knize: 2024 / Byla přede mnou sražena na kolena a jasně jsem viděl odřeninu na její tváři. Vypadá to, že se někdo předváděl. Vypadala sebevědomě, s výzvou, ale stále jsem viděl tóny strachu. Často mrkala. Ano, krása, souhlasím, neznámo je děsivé. - Chceš se na něco zeptat? “ zeptal jsem se, když mě její bdělost omrzela. - Co bude dál? “ odpověděla tak ostře, jako by čekala, až začnu konverzovat. - Budu hrát dost a nechám tě jít. - Co budeme hrát? - Bude se ti to líbit! *** Život mě od dětství nezkazil - jsem na to zvyklý! Všechno musí mít limit a toho bylo dosaženo. Jednou jsem se stala dárkem jako panenka neznámému muži a nehodlám se s tím smířit…